Před nějakou dobou mi pan Jindřich Marek daroval svůj archiv finanční stráže. Pana Jindřicha Marka není jistě třeba více představovat. Jeho jméno je mezi zájemci o historii finanční stráže známé a jeho práce jsou velmi uznávány a vysoce hodnoceny. Jeho archiv má proto pro mne nevyčíslitelnou cenu. Hodnotu má o to větší, že pan Jindřich Marek se osobně znal s mnoha příslušníky finanční stráže a získal jejich vzpomínky na službu. Následující článek je přepisem části vzpomínek pana Provazníka, bývalého československého celníka. I když celníci nejsou totéž co finanční stráž, myslím, že tyto vzpomínky se na naše stránky hodí a jsou jistě zajímavé.
Záznam z rozhovoru s panem Vilémem Provazníkem, veteránem čsl. celní služby, uskutečněný 29. května 1981.
Jsem ročník 1904 a k celní službě jsem nastoupil po maturitě 26. února 1923. Mým působištěm byla celnice Praha – pošta (poštovní vyclívací služba), kde jsem jako celní praktikant v oddělení samovyclívačů dostal samozřejmě nejhorší práci – vedení rejstříku příjmů. Službu jsme konali v civilu, uniformy jsme nosili až u pohraničních celních úřadů.
Poté jsem byl od 11. října 1923 do 1. října 1924 na celním úřadu ve Vejprtech (v říjnu 1924 jsem nastoupil vojenskou presenční službu u telegrafního praporu 1 v Kutné Hoře). Byl jsem v tomto dvanáctitisícovém městě prvním českým celníkem! Starší kolegové byli Němci, c. k. služebníci. Pouze Rudolf Zinnecker (u celní správy sloužil od roku 1920), Němec z Českých Budějovic, uměl perfektně česky. Rovněž mnoho předpisů, pomůcek a tiskopisů (těch většina) byla v němčině. Měli jsme i tiskopisy s nadpisy c. k. státních útvarů jako Königsreich Sachsen, Böhmen apod. Ve Vejprtech jsem na prvním plese čsl. finanční stráže poznal i svou budoucí manželku, která pocházela ze smíšeného manželství (její otec byl český krejčí, který žil ve Vejprtech již od roku 1900 a byl terčem nenávisti zvláště německých nacionalistů, neboť bojoval za českou školu).
Po vojně jsem pracoval na celnici v Chomutově, odkud jsem v roce 1930 přešel na celní úřad v Aši. Zde jsem sloužil až do roku 1938. Před odvlečením do Německa mne zachránila dovolená počátkem září, kterou jsem měl již delší dobu naplánovanou vzhledem k těhotenství mé ženy. Za mobilizace jsem nastoupil do Dobřan k dragounskému pluku 4.
Po Mnichovu jsem krátce sloužil na improvizovaném celním úřadě v Třeboni a potom na nádražní celnici v Lounech. Za protektorátu jsem do roku 1945 sloužil na celním úřadě v Táboře. Zde jsem se po pohlcení celní služby říšskými orgány musel s kolegy účastnit dvou celních kurzů v říši.
Po osvobození jsem nastoupil na celní úřad v Chomutově, který jsem budoval z ničeho. Zde jsem se stal vedoucím tohoto celního úřadu a sloužil jsem zde až do odchodu do důchodu.
27. červenec 2014 - doplňující informace osobě pana Viléma Provazníka:
Díky čtenáři těchto stránek, panu Ladislavu Polákovi, se můžeme seznámit s velkým koníčkem celníka, pana Provazníka. Pan Ladislav Polák zaslal i dvě fotografie. Velmi děkujeme!
OK1PB - Vilém Provazník, Chomutov, narodil se v roce 1904, koncesi měl asi od roku 1938, obnovil ji v roce 1946. Podílel se na založení RK OK1KSO a byl jeho prvním vedoucím operátorem. Na jeho počest nese nyní název Radioklub Viléma Provazníka. Neúnavně organizoval provozní a technickou činnost a propagoval radioamatérskou činnost. Vychoval řadu nových amatérů vysílačů. Pracoval u celní služby, v době okupace ČSR sloužil na celnici v Táboře. QSL lístek je za QSO v roce 1947 s OK1WY.
O koncesi přišel v roce 1958 pro údajné styky s DJ1KC, což byl jeho kamarád ze SRN. Po roce 1989 již ale neměl o vrácení koncese zájem. O dění v Radioklubu se ovšem zajímal pravidelně.
Pan Vilém Provazník zemřel v roce 1996 ve věku 92 roků v domově důchodců "U dubu" v Jirkově, kde prožíval poslední roky života nejdříve se svoji manželkou a po jejím úmrtí sám.
Pan Provazník v důchodovém věku:
Informace k Vilému Provazníkovi
(Ladislav Polák, 23. 7. 2014 10:29)