V prosinci 1948 došlo na základě zákona k násilnému sloučení  finanční stráže a SNB. Finanční stráž sloužila naší Československé republice rovných 30 let. Aby se na tuto službu nezapomělo, připravoval vrchní respicient Karol Pláteník koncem roku 1948 vydání "Pamätnice Sboru finančnej stráže" s podtitulem "Náš osud bol stály boj". Karol Pláteník byl velkým propagátorem sboru finanční stráže a významným osvětovým činitelem finanční stráže na Slovensku.

     Pamätnica Sboru finančnej stráže měla připomínat tři desetiletí hraniční strážní služby finanční stráže v naší vlasti. Mělo jít o hrst vzpomínek na život strávený u československých hraničních kamenů i o historický dokument o těžkých začátcích nejen finanční stráže, ale života v našem pohraničí po roce 1918 vůbec.  Mělo jít o vzpomínku na historické mezníky v životě finanční stráže, na to, jak příslušníci finanční stráže žili, bojovali a umírali. Kniha měla zachytit tvrdý hraničářský život, skropený nejen krví finančníků při obraně zájmů vlasti, ale také ověnčený i vavříny služebních úspěchů a hrdnství života v dusné atmosféře pohraničí. Kniha měla mít celostátní charakter, neměla tedy být zaměřena jen na Slovensko a finanční stráž v této zemi sloužící.

     Zakladatel a hlavní tvůrce časopisu finanční stráže "Hlas hranice" Karol Pláteník se snažil na kompetentních místech zajistit vydání pamětní knihy.  V časopise vyšla i výzva čtenářům, aby si knihu předběžně objednávali s tím, jestliže bude dostatečný počet objednávek do konce roku 1948, mohla by kniha vyjít v první půli roku 1949. 

     Pamätnica Sboru finančnej stráže však nikdy nevyšla. Z jakých přesně důvodů dnes není již známo. Pravděpodobně šlo o důvody politické a také o nezájem. Naštěstí se ale zachoval rukopis knihy. Není sice jasné, zda dochovaný rukopis je finální verzí knihy, nebo zda Karol Pláteník počítal s nějakými rozsáhlejšími korekturami. Rukopis knihy tvoří volně na sebe navazující články, které provází čtenáře přes jedotlivé historické mezníky našeho státu a finanční stráže a další, které přibližují život sboru. Třicet let hraničářského života není v rukopise vyjádřeno jen slovy, ale je dokumentováno i fotografiemi. Z dnešního hlediska jest velkou škodou, že se rukopis nedočkal svého vydání. Vzhledem k době jeho vzniku buďme ale rádi, že se vůbec zachoval.  

Jeden z článků z kroniky je zde.